Separační vrstva

Je to vrstva, která odděluje anhydritové nebo cementové lité podlahy od podkladu, tj. od tepelné a kročejové izolace nebo jiného podkladu , např. stávající podlahy při rekonstrukcích apod.

Na separační vrstvu je možné použít běžně dostupné folie PE stavební folie, ty je možné pořídit od cca 5 Kč/m2. Nemá cenu zde pořizovat drahé folie, parotěsné a pod. Čím je folie pevnější, tím spíš se v ní neobjeví trhliny apod. Také manipulace je se silnějšími foliemi snadnější (0,02 mm).

Hlavní funkcí separační vrstvy u litých podlah je to, aby se litá směs nedostala tam kam nemá, při špatně provedené separační vrstvě se například může stát to, že izolace vyplavou, do spodního patra steče voda z vyššího patra apod.

Proto aby byla separační vrstva co nejvíce účinná je třeba dodržet to, že separační vrstva by se měla dávat s přesahem min. 10 cm a anhydrit by se měl pokládat proti směru pokládání separační vrstvy, resp. protože anhydrit se začíná lít od nevzdálenějšího místa, je dobré tomu i přizpůsobit montáž separační vrstvy.

Přesah je nutné dodržovat proto, že na separační vrstvě se mohou v průběhu realizace lité podlahy objevit vady, vlivem přetahování hadic apod. se může uvolnit např. lepený spoj. Díky přesahu se tak minimalizuje protečení lité podlahy do podkladní vrstvy.

Dodržet směr ukládání lité podlahy proti směru ukládání separační vrstvy se týká také spojů a opět vlivem přetahování hadic, pohybu osob apod. může dojít k poruše lepeného spoje. Pokud se ale litá podlaha provádí proti směru uložení separační vrstvy, minimalizuje se tak zatečení lité podlahy pod separační vrstvu.

Ne všude je ale použití separační vrstvy vhodné, např. při ukládání lité podlahy v malé vrstvě (na pevný podklad, např. stávající betonovou podlahu). Separační vrstvu může být problém položit tak , aby nevytvářela přehyby. I když to všichni vyžadují (investoři, stavební dozor apod.) každý, kdo někdy separační vrstvu prováděl ví , že je to v podstatě nemožné a vždycky se nějaké to místo najde, obzvláště u větších místností. A ani vzduch nemůže spod separační vrstvy odtéci jako když je podklad z tepelné-kročejové izolace, je proto výhodnější v těchto případech podklad kvalitně napenetrovat a provést uložení lité podlahy na takto připravený podklad.

V některých případech je zase dobré nedělat separační vrstvu jednu ale několik. Např. pokud chceme mít jistotu, že voda nepoškodí konstrukci pod anhydritem resp. pod tepelnými-kročejovými izolacemi. Separační vrstva se tak může provést právě pod izolacemi a nebude tak ovlivněna pokládkou lité podlahy při které často vznikají vady.

Separační vrstvou je také nutné oddělit EPS a XPS izolace od hydroizolace pokud je provedena z mPVC (měkčený polyvinylchlorid). Změkčovadla se mohou z PVC odpařovat a mohou tak nenávratně poškodit polystyrenové izolace. U běžných asfaltových pasů separační vrstva k oddělení od polystyrenových izolací není potřeba.

Provádět separační vrstvu jako neparopropustnou je zbytečné, za 1.) zvýší to cenu stavby a za 2.) je tu velký předpoklad k tomu, že separační vrstva se může na některých místech poškodit od stativu laseru nebo jiných pomůcek potřebných pro ukládání potěru.

Napojení separační vrstvy a obvodové dilatace je popsáno ve článku o obvodových dilatacích.

Pokud chcete provádět separační vrstvu z AL folie, nazývané také odrazová hliníková folie, je nutné aby nedošlo ke kontaktu anhydritu a hliníku. Na trhu jsou dostupné AL folie s PE úpravou.

 

TIP! Pokud se chystáte provádět separační vrstvu sami a nemáte na to pomocníka, sežeňte si folii, která se nebude staticky nabíjet při roztahování. Ušetříte si tím pár let života :-)