Obvodová dilatace

Termín obvodová dilatace se pro tento druh dilatace používá nejčastěji. Tato dilatace je nazývána také jako okrajová nebo tepelná dilatace. Slouží k tomu, aby umožnila roznášecí desce( v našem případě těžké plovoucí podlahy), vyrobené z lité podlahy na bázi anhydritu nebo cementu, pohyb resp. obvodová dilatace musí absorbovat objemové změny způsobené změnou teploty podlahy. Ale není to jediná funkce obvodové dilatace. V občanské výstavbě slouží také jako kročejová izolace.

Občas se pro tento účel používají polystyreny v tloušťce 20-30 mm. Materiály s vyšší stlačitelností ale nabízejí lepší řešení. Mají lepší schopnost utlumit kročejový hluk a při minimální tloušťce dovolují maximální pohyb roznášecí desky.

Pro obvodovou dilataci jsou vhodné materiály zn. mirelon a ethafom. Mají cca 70% stlačitelnost a schopnost tlumit kročejový hluk.

Pro anhydritové i cementové podlahy se používá pro běžně velké plochy v rodinných domech či bytech bez topení obvodová dilatace o tloušťce 5 mm a pro plochy s podlahovým topením je to 10 mm. U litých podlah na cementové bázi je nutné ale zohlednit smrštění podlahy, proto je není možné většinou pokládat beze spár.

U větších ploch se pro výpočet obvodové dilatace požívá následující vzorec:

Délka prostoru (uvažuje se jen pohyb v jednom směru nevzdálenějších stran)

x

Teplotní rozdíl při užívání podlahy (s topením cca 30⁰C, bez topení cca 10⁰C)

x

Teplotní roztažnost materiálu (anhydrit cca 0,012 (mm/m.K)

To celé x Stlačitelnost dilatačního pásku. Běžně cca 70%

 

Příklad:

Podlaha o celkové délce 25 m a podlahovým topením:

25*30*0,015=9*70%=7,9 mm

Podlaha o celkové délce 25 m a bez podlahového topení:

25*10*0,015=2,6 mm

Z bezpečnostních důvodů se pro výpočet používá hodnota teplotní roztažnosti 0,015 (mm/m.K)

Jak již bylo zmíněno výše, pro obvodové dilatace anhydritových podlah se používají minimální tloušťky 5, resp. 10 mm.

 

Obvodovou dilataci je možné nainstalovat několika způsoby. U ploch bez podlahového topení se nejčastěji používá to, že se dilatační pás přisponkuje sponkovacím kladivem.

 

 

 

 

Napojení na separační vrstvu se provádí podle použitého materiálu. Výhodnější, resp. varianta méně náchylná na vady je provedení separační vrstvy až na svislou konstrukci.

Další způsob je provedení kdy na obvodové dilataci je nalepena folie, která se slepí se separační vrstvou. Lepené spoje často vykazují poruchy obzvláště pak při přetahování hadic apod.

Tam kde není možné obvodovu dilataci takto namontovat, např. betonové svislé konstrukce apod. je možné dilataci přilepit speciálním lepidlem, ale bezpečnější je provést uložení dilatace už od teplené izolace, kdy je obvodová dilatace zafixována izolací.

 

Obvodová dilatace v místech kde není provedena omítka se může provést tak že se ke stěně přiloží a zafixuje polystyren, který simuluje omítku a k němu se přiloží obvodová dilatace a zafixuje. Provedení je možné také jen z polystyrenu, ale je vhodné použít polystyren pro útlum kročejového hluku.

Jako v podstatě ve všem, není to věc toho, jaké řešení se zvolí, ale jak kvalitně se provede. Je třeba ho provést tak aby nevznikl akustický a tepelný most.

Spony, kterými se obvodová dilatace přibíjí do zdí má jen zanedbatelný vliv na tvorbu tepelných a akustických mostů a není třeba s nimi počítat.

Obvodová dilatace se nemusí provádět od tepelných izolací, stačí, pokud je provedena v celé výšce lité podlahy. Takové provedení nemá negativní vliv na šíření kročejového hluku, a pokud tak jen zanedbatelné. Provedení obvodové dilatace od izolací ale téměř vylučuje vznik tepelných a akustických mostů vinnou špatného provedení.

U podlah kde je podlahové vytápění se tak často dělá z důvodu absence separační vrstvy.

Mezi nejčastější chybu při instalaci obvodové dilatace jen v úrovni lité podlahy je mezera mezi spodní hranou obvodové dilatace a izolací.

 

Další prohřešek je nařezávání obvodové dilatace v rohách, před uložením lité podlahy, aby byli ostré. V zásadě obvodovou dilataci je možné provést tak aby rohy byli ostré, ale v některých místech je to téměř vyloučené, např. otvory pro dveře apod. Pokud přeci jen mezi obvodovou dilatací a stěnou vzniknou mezery a není možné je opravit před uložením potěru, je vhodnější než naříznutí dilatace místo vyplnit vhodným materiálem. Např. PUR pěnou.